Vánoce

Vánoce. Čas klidu a míru, souznění a podobných krásně znějících věcí, které ovšem nám bíglíkům neříkají vůbec nic!!! :o) Vzhledem k paniččinu pracovnímu nasazení (tím to ovšem jen omlouvá, ve skutečnosti zapomněla koupit svíčky na ten zelený nesmysl) jsme Vánoční stromek (dle mého názoru nevalné chuti) postavili až 23.12. Panička se s nadšením pustila do zdobení a nadávání (mě to totiž nedalo, musela jsem zkusit, jestli nějaká ta ozdoba není náhodou ze salámu :o). Když nadšení kolem zářícího stromku opadlo, nastal můj čas….. Bravurně se mi podařilo uniknout pozornosti páníčků a jít si očmuchat ten stromeček a podivné předměty, zabalené v papíře. Od rozbalování mě dělila jen vteřinka, nicméně i v té vteřince stačila panička zareagovat a vyhnat mě. Ale jen počkejte, já vám to ukážu!!!!

Štědrý večer byl opravdu štědrý :O) bříško mělo posvícení a ze mě se stala kulička. A to do slova a do písmene. Páníčkové z nějakého záhadného důvodu mooooc dlouho jedli a já měla dost času napucnout si bříško vším tím masíčkem. Jediné, co mi trochu kazilo náladu, byla miska s granulkami, která stále ještě byla na svém místě :o( Ale pak to přišlo… Celý pokoj podivně svítil a já měla tušení, že budu konečně mít příležitost si pořádně prohlédnout všechny ty balíčky pod stromem. Jaké překvapení, když několik těch balíčků bylo i pro mě. Takže jsem se hned pustila do dobrůtek, které jsem poctivě vyštrachala z papíru :o) Poté jsem se už jen zvládla odkulit do pelíšku a sladce tam snít.

Celý zbytek Vánoc se nesl ve znamení mého kulatého bříška, procházek a lumpáren. Na Nový rok jsem poprvé spala jinde, než ve svém pelíšku. S paničkou jsme frčeli k babičce. A mě se to táááááááááááááááák líbilo. Babička vařila a neopomněla mi pokaždé něco hodit. Takže to skončilo několika malými hromádkami na koberci (což se mi nestalo už mooooooooc dlouho)…. Panička se zlobila, ale to moje bříško si prostě nedalo říct..

Říká se: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, bohužel musím říct, že to je pravda.. Nový rok se nesl ve znamení bolení bříška a celý leden také…Začalo to opět naprosto bez mého přičinění.. Tentokrát za to mohla paniččina maminka..Přecpala mi bříško tak, že jsem se jednou v neděli vrátila z ranní procházky, otočila oči v sloup a už to jelo…. Všechny dobrůtky mě opustily předním východem a já si nemohla ani sednout. Nakonec jsem si lehla a jen slintala… a ležela a slintala.. Takže se páníčkové rozhodli pro cestu k panu doktorovi, a protože si mě opravdu váží, jeli jsme rovnou na kliniku do Českého Brodu. Pan doktor byl slovák, což mi chvilkama dělalo problémy. Pak se vytasili s teploměrem!!! Tu odpornou studenou věc se mi snažili zasunout do sedinky, načež mě opustily i poslední zbytky soudnosti a stala se ze mě hysterická, uječená kulička. Ale stále jsem tu a tudíž jsem to, s vypětím všech sil a nervů, přežila (k velké nelibosti toho pudla, co ho potkávám.). Domů jsem dojela už celkem v pohodě a dobré náladě, sice jsem vypadala jako odporná, olysalá, špinavá pejska, ale to panička rychle dala do pořádku.

Ale pryč od mého bříška, ještě teď mě bolí, když si na to vzpomenu. Pořád jsem celkem malá holka, ten růst mi nějak nejde, asi to budeme muset natrénovat. Jelikož mi je už 7 měsíců, pomalu, ale jistě přicházím do puberty. A zlobíííííííím, já tááák zlobííím jak nikdy nikdo. Už jsem zvládla zpracovat (podle paničky zničit) tašku do práce, 3 proutěné košíčky, moje hračky jsou na cucky, polovina páníčkových kapesníků (to je moje vášeň), tapety kam až jen dosáhnu a moje poslední oběť byl toaletní papír :o))) .

Vždycky, když něco provedu, tak se na mě naštvou, ale stačí mi sklopit ouška a sednout si pod věšák (to je takové moje „trucmísto“) a chvíli koukat svým neodolatelným pohledem a za chvíli je dobře. Panička je totiž měkká a pokud se zlobí páníček … však ona ho panička rychle zpracuje :O))). Jojo, život domácího mazlíčka v téhle rodině, je prostě poezie. Hlavně, když člověk (resp. pes) takříkajíc „ošéfuje“ situaci.

Musím přiznat, že všechny paniččiny výchovné metody vzaly za své a ona to začíná naprosto vzdávat. Myslím taky, že páníček s výchovou ještě ani nezačal :o) Takže moje prognózy se splnily – v téhle rodině velím já!! :O))

Taky jsme se byli podívat na cvičáku v Kutné Hoře, za naší kamarádkou Meggie (www.omegastars.com) . Byla to docela sranda, líbilo se mi běhat s pejskama, i když z Meggie šel docela strach (přeci jenom má o pár kilo navíc, narozdíl ode mě totiž vypadá jako správný beagle :o)). Jinak to bylo super, ale nevím, jestli se k nim přidáme. Přeci jen, je to daleko a možná by bylo lepší najít něco u nás, abych nemusela absolvovat ty odporné cesty autem. Ještě uvidíme, každopádně, někam chodit cvičit budeme. :o))

Takže zatím ahoj pejsky a pejskové a zase někdy haf haf!!