Něco o mě

Ahoj jmenuji se Terezka a narodila jsem se 7.7.2003 spolu s dalšími 10 brášky a ségrami.Protože nás bylo tolik, všichni jsme byli hodně malí zato ale moooc roztomilí. Když mi bylo 7 týdnů a vážila jsem 1,30kg (no, přiznávám, žádný cvalík jsem nebyla :o), zastavilo před naším domem velké auto a bylo to tady. Moji noví páníčkové si pro mě přijeli. Nejdřív jsem měla radost a spolu s brášky kolem nich nadšeně skákala. Zato když si mě odnášeli pryč, stala se ze mě malá smutná kulička choulící se paničce na klíně.

Pak jsme přijeli domů a já zapomněla na všechen stesk. Bylo tam tolik nových věcí k prozkoumání a ke hraní. Dokonce jsem dostala svůj nový pelíšek, kde jsem se nemusela s nikým mačkat. Netrvalo dlouho a všechny jsem přesvědčila, kdo je doma pánem. Páníčkové si sice myslí, že oni jsou ti, kdo doma rozhoduje, ale věřte mi - nebýt mě, tak tahle domácnost vůbec nefunguje. Kdo by se například staral o to, aby byly všechny moje hračky rozmístěny rovnoměrně po bytě (panička tomu říká rozházeny), místo aby ležely na jednom místě? Kdo by upravoval paniččino oblečení do práce (uznejte, že nemůže nosit čistě vyprané kalhoty) a hlídal páníčkovo jídlo (nemohu přece dopustit, aby si zkazil žaludek něčím lákavě vonícím)? V těchto případech jsem připravena dát vše do pořádku s nasazením vlastního života popřípadě žaludku. Je přece tolik věcí, které jsou vhodnější pro pejsky než pro páníčky. Bohužel, páníčkové to občas vidí jinak, takže dochází k nezbytné výměně názorů, kdy oni mi nadávají a já na ně štěkám co to jde.

Od té doby pravidelně zkouším nervy mých páníčků. Co můžu to ukradnu a považuji za vlastní majetek. Nejradši mám páníčkovy ponožky a paniččiny silonky. A taky mé hračky, hlavně svého plyšového opičáka, do kterého jsem se zamilovala hned první den. Prostě láska na první pohled. Protože jsem ale taky hodný pejsek, tak se občas snažím poslouchat. Ovšem řídím se přitom heslem nic se nemá přehánět :o)

Jako spořádaný pejsek poctivě rostu a také se poctivě bojím se pana doktora. A jím… Jako správný beagle jím všechno, co se jíst dá i nedá. Ovoce, zeleninku, maso a ze všeho nejradši mám pohozené papírky, plechovky a jiné (podle páníčků nepoživatelné) dobroty. Když na to přijde, tak nepohrdnu ani granulemi, ale uznejte, proč si kazit žaludek žrádlem pro psy?